ad kierke:

Doma mi říkali, že venku je to zlý. Ale že takhle, to mě fakt nenapadlo...

Já myslim, že paní Skřetová je o dost horší než paní Gulidová...

fuj

Kierke:Nemůžu soudit, gulidky neznám, ale skřetice byla fajn. A nebyla mrtvá, jenom omráčená. Nebránila se, takže to vlastně nebylo ani znásilnění.

Gulidka je horší nebo lepší než skřetice?

Swen: Tak vona byla ještě ke všemu mrtvá?!
Kierke: Dobře. Přiznávám, že já tu scénu jenom slyšel (myslim ten zvukovej doprovod toho aktu, ne že by mi to někdo vyprávěl), takže pikantní podrobnosti tak úplně neznám. Naštěstí. Ale mám pocit, že za celou historii ND nikdo ne... skřetici. Pokud se pletu, tak se nechám rád poučit...

Na Gurdutovejch kruzich byl drsnej zivot.

Swen je nějakej drsoň

Otakaro: to nikdo neudelal nic horsiho než že znasilnil mrtvou skřetku hmm a nebo byla živa?

Pochopil jsem správně, že Gudlág provedl nějakou chlívárnu horší než uřezali-znásilnili?

hospoda vypada dobře a je i levná, ale já du zejtra na Totalní nasazení a na Deratizátory do Vagonu tak hold nepujdu

Lepra, lepra... Mě by spíš zajímalo co chytil posledně ten náš kroll, kterej tímto převzal titul největšího chlíváka v historii ND...

S hospodou si nejsem zítra zcela jistej, ale určitě si odpoledne zavolám...

Robo: mokrá nebo suchá?

Zdar, taková otázka. Nepůjdete do hospy místo doupěte? Jsem mluvil včera s Kubou a šel by. Místo by bylo tady:
časově tak od šesti

lepra lepra..lepra neskace ako lucny konik z cloveka na cloveka a sucasne trva dlhooo este aj dnes kym sa vylieci ø)))

Jak řekl Bolbuch. Zlatý pravidlo - nejdřív Nurnským papírově a teprve potom dál. A když holt řádí ta lepra, tak se nedá nic dělat. Tak se musí čekat.

Hmm co je to za mapu? neni tam Zbraslav ani Komořany

OT: Kdyby někoho zajímaly proměny mapy Prahy v čase, tak momentálně v akademii ladíme mapový portál, kde se daj zapnout různý vrstvy starejch map, upravit jim průhlednost, barvit jednotlivý dekády výstavby... Výhledově by se to mělo plnit dalším obsahem.

Swen: Jenom doplním, že už jsme přišli zpět...

ad bolbuch: dik..aj som si myslel ale nejak som nechcel prudit so zaslanim..no zacina to byt trochu droga ø))

Swen: tak co vim tak je to různý, např. Feliks zažil právě hezkou chvilku (je možný že tu nemaj šukající smajlík?), pár nás opustilo Zoltara a jeho pokusy na skřetech a šlo dolů hledat Quintrellana.

Robo: Lyškánora už je myslím hotová (a možná ne jedna), jen je praxe taková, že před tím, než se to rozdá papírově, se to nezveřejňuje online. Takže to čeká na příští hrací večer... Taky už jsem o víkendu zápolil s tím, napsat si o ní Malwemu nebo Jorchenovi

no já můžu a abych pravdu řek už jsme i zapomel kde jsme a co děláme

hosi kedy bude dalsia lyskanora so zapisom Severnej vypravy? uz sa neviem dockat..

Zprávy z bojiště: Ve čtvrtek nemůže ani Guldur a mě našli nějakýho strptokoka tak jsem na antibiotikách. Takže bych hlasoval za odpísk tento týden. V případě že někdo z vás ví, že příští čtvrtek nemůže, dejte to vědět abychom to řešili přeložením na jindy, protže pauza už začíná být nepříjemně dlouhá...

No já ještě dám vědět jaký budou moje možnosti. Teď nemůžu skoro ani na ulici, protože vypadám jak v akutní fázi lepry. Navíc to úděsně svědí a bolí, aspoň že tu teplotu už nemám... Stay tuned!

v tom pripade nic.

utery nemuzu. stredu nemuzu ani ja, ani bracha

Zdravim. Pristi tyden ve ctvrtek tu nebudu. Byla by moznost hrat v utery ci stredu?

oprava casti poslednej vety....ale ako prezentacia obsahu knihy mi 1. pride vhodnejsia pre trefnost s cim sa bude citatel stretavat na strankach knihy..na druhej strane 2.jka moze na zadnej stranke ukazovat ze ste sa niekam posunuli v chapani toho celeho snazenia..len literarne je to IMHO trosku ako pise rahem pateticke..kedze hned v dlasich prihodach sa vacsie moralne dilemy rozsekavaju ovela tazsim kalibrom..

ad kierke: samozrejme suhlasim ze to vyjadruje to tocenie v kruhu a to o com to cele vase snazenie ako druziny/realnych ludi co to hraju je ale to podanie mi pride nevierohodne a tazkopadne.. celkovo mam pocit ze to navonok posobi dost umelo..samozrejme ze pre vnutorne potreby je kazdemu v druzine jasne co sa tym mysli ale ako prezentacia obsahu knihy mi to pride vhodnejsie pre trefnost s cim sa bude citatel stretavat na strankach knihy..

huf, konecne jsem taky taky mel cas projit.
Tak jako vetsina jsem pro tu dvojku. Mozna je to pateticky, mozna se to nikdy stat nemohlo, ale je to takovy... moudry, hezky, odlehceny a pravdivy. Zbytek jsou vesmes, vyjma ty jednicky, jenom takove obrazky, kterych je na kazde vyprave vlastne nekolik.
Takze kdyz by se tam vesla ta dvojka, tak urcite ona. A kdyz ne, tak volba pada na jednicku, pac ta je oproti zbytku podstatne zasadnejsi. A to i pro nekoho, kdo v te dobe v druzine nebyl :)

Sem taky pro 2) sou tam cykly a je to takové na zamyšlení :)))))

Bolbuch: Zemikosa ne, ale k Blathelovi mi to docela sedne. Jinak taky volím dvojku, pokud se tam nějak rozumně vejde.

Ale přiznejme si že ty dva by to takhle asi neřekli

Líp bych to neřek

Robo: nemůžu si odpustit poznámku. 2 podle mě vystihuje, o čem to celé je. O beznaději, motání v kruhu, ze kterého prostě není a vlastně ani z podstaty věci nemůže být úniku. Je o životu dobrodruha, o ND a jejich smyslu. Podle mého to popisuje tu červenou nit, která sice není na první pohled vidět, ale prostupuje celou historií. Je to o kruhu, jeho nekonečnosti, definitivnosti, neprolomitelnosti. A o štvancích toho kruhu, ovšem. Smutek a bezvýchodnost k tomu kruhu neoddělitelně patří. A nebo je to snad všechno úplně jinak?

Byl bych pro 2, kdyby se tam vešla. Ale to se asi nevejde, pokud by součástí vydání nebyla i lupa nebo nějaké zázračné schopnosti designéra. Pro případ bez lupy bych volil 1. Popisuje dle mého stěžejní událost z knihy - kterak nováček družiny provedl majstrštych svého života. A hlavně - je o naději.

Tak jsem to nemyslel... Spíš jsem chtěl říct, že nezáleží na tom, jestli obálka zapadá do stylu ostatních obálek nebo vnitřku knihy, takže i ta dvoja by se určitě dala. A že koneckonců všechny varianty by byly použitelné když na to přijde.

Tak komu na tom nezalezi, hlasovat nemusi. Ostatne jsou hlasy zatim tri. Diskuse imho nic nezkazi.

Hlavně aby tam nebylo samý sperma, krev a exkrementy, aby se na mě v tiskáně zas nekoukali jak na debila až tam s tím půjdu Je fakt že literárně je dvojka naprosto báječná. Jenom nevím, jestli vhodná. A koneckonců, záleží na tom až tak?

..viem ze na neho nitko nie je zvedavy ale osobne som za jednotku, keby existovala kratsia verzia 3jky bol by som za nu no je to moc dlhe..2ka je IMHO pateticka a prakticky nezodpoveda drvivej casti historie ktora pozostava z popisov, epiky a vykreslovania atmosfery /pre tu atmosferu mi pride mozna skratena verzia 3jy najlepsia. Z ponukanych a predkladanych 1. ak som prispevkom zase niekoho nasral sorry..

Já sejm pro dvojku. Je sice rozvleklá, ale je dobrá. Jednička mi přijde trošku zmatená, asi kvůli tomu, že by tochtělo ještě víc informací ze začátku. Zbytej jak pravil Bolbuch

Dávám hlas dvojce. Je to příjemné osvěžení od těch "děsněvážných" témat...

Já jsem pro jedničku. Je krátká a důrazná. Dvojka je sice naprosto úžasná, ale pro potřeby obálky nevhodná. Ostatní mi připadá moc popisné, rozvleklé nebo vytržené...

5) Nurnští užasle leželi ve vysoké trávě vně kruhu a byli tiší jako puťky. Menhorian říkal, že musí zachovat
naprosté mlčení, protože šaman se potřebuje soustředit. Tak byli zticha a pozorovali, co se bude dít. Byli zvědaví
a hlavně rádi, že se mohou dívat. To se často nestává, být takřka nadosah a spatřit rituály starých kutur před sebou
jako na dlani. Goran rozestavil do kruhu třináct tlustých lojových svic, sedm a půl sáhu od středu. Vprostřed kruhu
zapíchl kudlu a vykrojil drn, jejž na straně východní obrátil kořínky vzhůru a uložil na něj vybělený kozlí leb. Bylo
zjevné, že hloubí ohniště. Naskládal donesené dříví a vykřesal jiskru. Rituální oheň vydal mdlé světlo, které začas
Goran přiživil hrstmi soli. Potom už bylo vidět dobře.
“Bagul...”.
“Ticho buď!”, sykl na álfheimského půltrolla Frynn Konopka.
Nugovy oči svítily ve tmě jak dvě vlhká želví vejce. A ta vejce se rozšířila ještě víc poté, co Goran zapíchl
u východní paty ohniště vyřezávanou hůl a zavěsil na ni tu hrůznou věc, co nosíval v koženém pytlíku u pasu.
Cancu. Vykostěnou a uschlou hlavu nějakého dávného nepřítele. Jistě mocného nepřítele. Canca byla vyschlá a
smrsklá jako hlava nějaké opičky. Nug Bagul se té věci doslova štítil, a to byl z Álfheimu zvyklý na ledacos.
“Nug!”, houkl Nug a čelisti mu zaklapaly vzrušením.
Potom Goran zažehl svíce, vmetl do plamene velkou hrst jakési sušené bylinné směsi a začal tančit. Vířil
nejprve pomalu, ale pohyby postupně zrychloval, až propadl do divokého reje, při kterém nevnímal nic, co se
nacházelo za hranicí světelného kruhu. Tančil a zpíval, šaman zpíval, ale jeho píseň neměla slov, byl to mumlavý
nápěv, který pohlcoval svou monotónností i nečekanými zvraty. Nurnští leželi jako zkoprnělí, oheň ve středu pomalu
slábl a s tím, jak houstla tma, pomalu přestali mít přehled. Potom Goran náhle ve zpěvu ustal a ustrnula taktéž jeho
rozvířená silueta, následovala krátká odmlka a potom pronikavý skřek. Něco temného povstalo z dýmu ohniště a
rozepjalo křídla. Velký pták. A ten pták se vznesl k obloze. Goran se vyčerpaně svezl do zdupané trávy. Teprve když
Nurnští seznali, že Goran balí rituální předměty zpátky do pytle, odhodlali se vylézt.

4)  “Čí je to asi svatyně?”, rozhlédl se po místnosti Gerllod.
“Nemám tušení, nic mi o nepřipomíná”, zavrtěl hlavou Thygram, jediný družinový odborník přes
náboženství.
“Toto je svatyně boha Zuna, pánové. Vítejte na Zmořni”, prozradil dobrodruhům duch, který právě prošel
stěnou. Odpovědí mu byly vytasené zbraně Nurnských, a rovněž několik nepěkných zaklení, nepatřičně narušujících
pietu místa.
“Asi bych se měl představit”, rozhlédl se duch po zaražených tvářích nurnských hrdobců. “Jsem Uriah
Hebke, kněz boha Zuna na tomto hradě. Tedy, alespoň jsem jím býval, dokud jsem žil, ale dovoluji si považovat se
za něj i po smrti”.
“Co se tu, u všech démonů, děje?”, vzpamatoval se z leknutí jako první Gerllod.
“Démony bych se na tomto místě příliš nezaklínal, být vámi”, odvětil duch. “Vše vám mohu vyložit, podle
svých skromných vědomostí, ovšem. Ale upokojte se, odložte zbraně a ošetřete si rány, zjevně to potřebujete.
Nebojte se, v těchto zdech stále zůstává alespoň drobný stín Zunovy moci a vyjma mé maličkosti není pro obyvatele
tohoto prokletého místa možné sem vstoupit”.

3)  Myšilov stál na palubě a řval na ostatní, ať naskáčou do člunu. V záchraném člunu zatím zápasil s veslem
trpaslík Bolbuch a snažil se udržet člun alespoň kousíček od lodi, aby se neroztříštil o její bok. Jednou nohou přitom
stál na mrtvole kudůka Garona. Nurnští, darffelský voják a ještě jeden námořník, který se vypotácel z podpalubí, se
shromáždili na palubě u záchranného člunu. Bylo jasné, že nastoupit do něj si vyžádá nadlidské úsilí. Lichrt držel
malého Medunu v náručí. Do člunu mohli sestupovat vždy jen dva lidé najednou. Po mokrých lanech to vůbec
nebylo jednoduché, i když starý Bolbuch se snažil ze člunu dělat všechno možné i nemožné, aby ostatním tento
akrobatický sestup usnadnil. Relativně snadno se to povedlo Dolwenovi, jenž předtím ještě hodil do člunu
Myšilovovu fenu, která se zoufale bránila, a Fionnovi, který se už vykašlal na držení hlavního kormidla. Jako první
se do vody zřítil Klabzej Myšilov. Podjely mu nohy a vzápětí jej pohltila slaná voda. Snažil se dostat na hladinu a
přitom kolem sebe zoufale kopal nohama. Cítil, jak se mu trhá popruh od torny a ta nenávratně mizí v moři. Nakonec
se zachytil vesla, které mu podával Bolbuch, a dodrápal se do člunu. Jako druhý se zřítil do moře Menhorian Blathel.
Cítil, jak jej vlny odnášejí od člunu. V hlavě mu hučelo a ústa měl plná mořské vody. Potřeboval vzduch a při
nadechnutí se mu do plic dostala slaná voda. Ani nevěděl jak, ale náhle cítil něčí ruce, kterak mu pomáhají do člunu.
Mezitím se podařilo sešplhat i Lichrtovi s malým Medunou. Stejně se vedlo i hobitům Adonovi a Horácovi. Odhodili
na dno svá zavazadla a šli pomáhat ostatním. Rien Gwardit nehodlal riskovat krkolomnou cestu po laně a rozhodl
se do člunu přenést kouzlem. Odhadl vzálenost a směr, zamumlal zaklínadlo a vzápětí se ocitl v moři asi osm sáhů
od člunu. Těžký plášť jej táhl do hlubin, prskal vodu, v hlavě se mu míhala zaklínadla, ale nenapadalo ho žádné
použitelné. Žlutozelená kola se mu točila před očima, upadal do podivných snů, ale i jeho nakonec kamarádi ze člunu
zachránili hozeným lanem. Jako poslední se do člunu dostal Heft Taras, který klel jako bývalý horník. A nakonec i
darffelský voják. Pro námořníka již záchrany nebylo. Podobně jako někteří z Nurnských se i on zřítil do rozbouřeného
moře, ale narozdíl od nich jej hned zpočátku spláchla ohromná vlna dále od potápějící se lodi i od záchranného člunu.
Jeho řev byl brzy přehlušen rachotem bouře. Loď se již nořila do vln a člun odrazil na volné moře. Z oblohy se dále
valily proudy vody a jeden blesk stíhal druhý. Fionn se posadil ke kormidlu, Heft s Bolbuchem k veslům. Nurnští
zachránili sebe, Lichrta i Medunu. Byli ale sami na otevřeném rozbouřeném moři.

2)  Menhorian Blathel stál stranou ležení a tiše hleděl do kraje. Západ slunce byl krvavý a krajina hrála
dlouhými stíny a paletou barev.
Rien Gwardit pomalu došel až k němu. Nadechl se.
“Stejně je tu krásně, co?”.
“Je”.
Stáli vedle sebe mlčky. Už dlouho takhle nestáli. Vázalo je silné přátelství. Což se v dnešních uspěchaných
dobách už tolik nevídá.
“Stejně nevim, co nás to pořád žene?”, porušil posvátnost ticha Menhorian.
“Jak to myslíš?”.
“Co nás to nutí vláčet se z místa na místo? Co nás to štve, že si nedáme pokoj…”.
“Jo takhle. Sám nevim. Asi červ nějakej v mozku, instinkt jakejs”.
“Spíme v blátě, po knajpách. A ty mrtvý, co lemujou naše kroky”.
“No, občas to holt ujede. Šmikne se cosi. Sem tam omyl, někdy zas neni zbytí…”.
“A ty hroby mrtvejch kdysi přátel, což už se nikdy neusmějou”.
“Hroby už se nedělaj. Málo času. Spíš kosti těch chlapů”.
“Vybělený kosti v pangejtech a temnejch roklinách. Bezejmenný místa…”.
“Líp bych to asi neřek”.
“Někdy to na mě padá. Takovej pocit beznaděje a zmaru. Smutek…”.
“Nesmíš se, Menhoriane, ohlížet zpátky, jinak tě to sežere. Dívej se dopředu. Do budoucnosti”.
“A o to taky jde. Žádnou nevidim”.
“A co ty palašovský šmuky, co tam na nás někde možná čekaj?”.
“Takhle jsem to nemyslel. Můžeme vůbec změnit svý životy?”.
“Proč?”, otázal se Rien, “Vždyť je nám dobře. No řekni, neni nám dobře?”.
“Prostě změnit. Usadit se. Věnovat se studiu, oddat se magii. Požívat úcty a důstojnosti. Mít postavení. Učit
se od předchůdců a vyučit pokračovatele. Stát se součástí něčeho, co přetrvá věky ”.
“To bysme ale tohle všechno museli zahodit. To přece nejde”.
“A o tom právě mluvím”, pronesl tiše Blathel, “Museli bychom to zahodit a ono to nejde”.
“Líp bych to neřek”.
“Ale řeks to”.
“Vlastně řek. Jo, řek”.
“No a o to právě jde. Víme, že je něco špatně, ale změnit se to nedá. Ta věc nás pořád někam žene. Pořád
nás nutí opisovat kruh. Ale co to je?”.
“Červ nějakej v mozku. Co na tom záleží?”.
“Kruh je magickej obrazec. Nekončí a nezačíná. Není z něj úniku”.
“Asi máš pravdu”.
“Kruh nemá budoucnost ani minulost. A my jsme štvanci kruhu”.

Navrhy na text na zadni stranu obalky osme knihy:
1)  Hroten musil být naditý obrovskou mocí. Rohatec se náhle zapotácel a křečovitě rozhodil paže. Potom se
zhroutil a posvátné vidlí padlo do shluku služebníků. O kus dál se zhmotnil Menhorian Blathel, aby vzápětí zase
zmizel. A v tu ránu, kdy Kloga padla, rozpadla se i formace nemrtvých, shluklý hrozen, do neuspořádaných skupin,
které pozbyly jednotného cíle. Byli ovládáni temnou silou, a když se nečisté pouto zpřetrhalo, stali se bezcílnými
ubohými tvory ze záhrobí. Někteří se počali rozpadat. Kloga také.
“Dokázal to!”, zajásal Klabzej Myšilov, “Von to dokázal, kluk jeden ušatej!”.
Hostinský lokál propukl v jásot. V bouři veselí. V bezbřehou euforii.
“Ještě nás čeká práce!”, zaburácel Lúin Nórienský, “Je nutný to vyčistit!”.
Ti, co měli ještě nějaké zbytky sil, vyběhli za válečníkem dobíjet zbytky nepřátel. A dobíjeli s odhodláním
a vervou. Měli proč. Menhorian Blathel jim totiž dal něco velmi důležitého. Dal jim naději.

Alarm! Doupě tento týden není! Je mi blbě, nevim jestli z alergie nebo z něčeho jinýho, ale včera jsem měl 39 a dneska to není o moc lepší. Děkuju za pochopení.

oki to je dobře:)

Trápí mě alergie, jsem celej napuchlej, ale mělo by se hrát normálně.

hraje se ve čtvrtek?

Zemikosa: Pofoukej si pačmáky...

dobrý jméno pro hobita

Žoudlík

Na který tvoje jméno?