Jaro, řek bych ti jak, ale prý nemám mluvit sprostě.

Všechno by bylo v pohodě /teda u nás v rodině/ nebýt toho, že každý den z práce chodím kolem vývěsky pohřební služby a vidím jak přicházím o známé a kamarády, a také, jak klesá věk tam uvedených.
Co mne /čistě sobecky/ omezuje, je pouze nemožnost cestovat do jiných okresů a plnit si svůj záměr projít co nejvíce vlakových zastávek. Na druhou stranu mi aspoň nevadí nárust pracovních hodin v mém harmonogramu, díky nemocnosti kolegů mám oproti původnímu plánu v únoru o 69 hodin víc. A dalším kladem opatření je /opět z čistě sobeckého hlediska/ že díky zavřeným hospodám tolik nelemtám pivo.
A vím, co udělám jako první po konci uzávěrky okresu /pokud budou otevřeny obchody/- vyrazím do Prahy do obchodu s obuví pro ručně šité pohorky. Snad vydrží víc než ty šmejdy známých značek, které se mi po pár stech kilometrech rozpadnou na noze.

Takže odpověď na tvou otázku zní: nestěžuji si, beru vše tak, jak přichází a mám se aspoň na co těšit. A stejně na turistice je nejlepší plánování, toho si mohu dopřávat dosyta, usínám s mapou železničních gtratí v ruce.
